Přidat názor k článku Jedináček

Jsem dospělý jedináček, je mi 41. Nikdy jsem bez sourozence nijak netrpěla. Myslím že jedináčkové mají problémy jen v případě, když je rodiče neberou mezi děti, nechodí do školky atd. Už jsem měla různé debaty s kamarádkami, které se na mě často obracely a chtěly, abych manželům potvrdila, že mají mít další dítě, jinak bude jejich jedináček trpět. Vždycky jsem je zklamala - mně sourozenec v dětství fakt nescházel. Měla jsem docela prima vztah s rodiči, hodně přátel, nijak sama jsem se necítila. Paradoxní je, že znám pár velmi vychovaných a příjemných jedináčků a pár méně příjemných dětí ze sourozeneckých skupin. Samozřejmě to není dáno počtem dětí, ale možná tím, že rodiče jedináčků se svým dětem často víc věnují. Ne proto, že na více dětí není čas, spíš proto, že jedináčkové bývají často ty "vymodlené" děti a rodiče vědí, že už další dítě mít nebudou. Můj osobní názor je, že lidé mají mít tolik dětí, kolik si jich mít přejí a kolik jich mít mohou, bez ohledu na to, co jim radí okolí. Váš život nikdo jiný nežije a nikdo jiný mu nerozumí. Pokud budete svému dítěti věnovat čas, není důvod, proč by z něj měl vyrůst problematičtější dospělý, než je ten, kdo měl dva sourozence (ostatně sourozenci se zase v dospělosti vymlouvají, že to mají v životě těžké, protože byli ti "prostřední", "nejmladší", ...)