Přidat názor k článku Jedináček

Milý Bobe, ať chceš nebo nechceš, peníze jsou taky důležité. Takže můj příběh: mám 1 dítě, Původně jsem chtěla 3, ale bývalý manžel si zafrajeřil a manželství skončilo rozvodem. Protože rozvést jsem se chtěla já, odmítl následně platit výživné, aby mne vytrestal. měla jsem co dělat, abych se s dítětem uživila a byla jsem ráda, že živím jen jedno, dvě bych neuživila ani omylem. Pravda, dcera mi někdy vyčítala, že nemá sourozence, dneska má hodně kamarádů a když vidí, co dítě stojí peněz a starostí, je ráda, že jsem chtěla, aby měla dobré vzdělání a rodinné zázemí. Dneska je jí 23 let, studuje VŠ, mluví třemi jazyky, při studiu pracuje a myslím, že je za moje tehdejší rozhodnutí vděčná.

Můj brácha má dětí 6, nejstaršímu je přes 30 let, nejmladšímu je 14. On podnikal, švagrová měla dost práce s domácností a dětí si moc nevšímala, jednak na to neměla čas a za druhé to nepovažovala za nutné. Výsledkem je, že dvě děti mají jen základní školu. Další dvě mají výuční list, předposlední začal letos studovat střední školu a poslední půjde do učení. Dvě děti jsou střídavě na podpoře v nezaměstnanosti. Podotýkám, že NIKDY nebyli na žádné dovolené, děti chodily jen do nejlevnějších kroužků (ono také na vesnici, byť střediskové, nejsou takové možnosti), jen nejstarší byl v 11 letech týden u moře, ale jen proto, že náklady hradil zaměstnavatel. Ano, je hezké mít hodně dětí, ale nemusím proto strávit celý život tancováním kolem plotny, prádla a úklidu, nikam se nepodívat, a to jen proto, že už mi na dovolenou nebo jiné aktivity nezbydou peníze.
Je to jen o volbě, jaký životní styl si zvolíme.