Přidat názor k článku Jedináček

Zuzko, ale vždyť jedinou alternativou ke kroužkům není posadit dítě k TV nebo jej nechat někde jen tak zevlovat!!!

Jinak já jsem od první třídy trávila v nejrůznějších kroužcích každé odpoledne po škole. Dost často jsem spolužákům záviděla, že si mohou po škole doma jen tak "orazit". Často to totiž bylo dost unavující, strávit půl dne ve škole a pak ještě jít na několik hodin třeba do lidušky (dvě hodiny času denně jsem taky strávila na cestě mezi domovem, školou a kroužky)... hrála jsem totiž od první třídy na 2 hudební nástroje, plus jsem chodila na nauku, na výtvarku, pak jsem 4.-5. třídu chodila taky na balet, a to už se nabalily ještě kroužky přírodovědné atd. Hudebku jsem tehdy dost nesnášela, nechodila jsem do ní dobrovolně, máma si tak trochu plnila vlastní sen o pianu, které kdysi milovala a pak ho museli prodat. Tím nechci říct, že chodit do hudebky je špatné. Já jsem se tam toho taky dost naučila. Ale dnes myslím, že mnohem lepší způsob, jak vypěstovat v dětech vztah k hudbě a naučit je žít hudbou, je vlastní příklad. Když si prostě ta rodina občas sedne ke klavíru, někdo vezme kytaru, flétnu nebo cokoli ovládá a společně hudbu "radostně praktikují", je to o něčem úplně jiném, než když dítě tráví 6 hodin týdně u hudebních učitelů, a rodiče, kteří s hudbou nemají nic společného, mu pak doma ještě dělají bachaře aby náležitě cvičilo. Já jsem radost z hudby, z toho že hraju na nádherný nástroj, získala až po letech (kdy už mi nikdo toho bachaře nedělal), dnes si hrajeme s manželem každý sám nebo společně, pro radost. A svým dětem bych chtěla předat hlavně tuto radost, to potěšení z praktikování hudby v kruhu nejbližších, ne z kolovrátkovitého opakování etudy za účelem exhibice na besídkách. A spíš než navštěvování lidušky volím soukromou individuální výuku kvalitním učitelem, aby se dal modifikovat způsob výuky i repertoár podle potřeby. Tedy nezavrhuju výuku odborníkem, ale silně se zamýšlím nad souvislostmi a formou.

Takže nic není samospásné.