Přidat názor k článku Jedináček

Zdislavo,my jsme na tom úplně stejně.Momentálně marodíme nesutále od začátku září a já jsem z toho hotová.Je to fakt náročné a pro mě i protoo,že mám vážné zdravotní problémy.Bohužel nám psycholog potvrdil,že starší syn je hyperaktivní,impulzivní ,ale zároveň silně úzkostlivý.A jak tak koukám na mladšího,nbude pozadu-bohužel ještě spíš popředu.Občas večer brečím,jsem zoufalá,říkám si jak je zvládnu a nezhebnu,když už teď mám co dělat.Kde je ta radost jakou mi popisují kamarádky -maminky -jedináčku,nebo maminky holčiček?Mám pocit,že se mi někdy smějí a zároveň jsou rády,že ony zůstaly u jednoho(mají holky).Jenže přes ty zlé chvíle vidím jak každý z kluků je svým způsobem jiný.Mladší je silně emotivní,mazel,k zulíbání.I když se kluci bijí a je u nás neustále řev.tak si umí i k sobě sednout,potulit se a fakt se mají rádi.Starší velmi silně žárlí a ubližuje mladšímu,těžce si vymáhá svoji pozici.A právě i psycholog nám řekl,že je moc dobře,že má sourozence,při své diagnóze být sám je hotová katastrofa.Kdo chce děti a není boháč,musí se uskromnit,ale musí to chtít.někdo si chce užívat,a nehodlá na tom nic měnit.každý jsme prostě jiný a uznáváme jiné priority.I když si se svoji o 10let starší sestrou moc nerozumím-ve hvílích krize vždy táhneme za jeden provaz.A jednou až tady nebudu mít své rodiče,budu tady mít jí.Lituju jedináčky,opravdu přicházeji o moc.Super kroužky,dobré vzdělání a vše co jim rodiče strčí pod nos v dobré víře dát jim vše z nich ještě skvělého,vzdělaného a perspektivního člověka neudělají.Musí chtít hlavně oni sami a musí se snažit.E