Přidat názor k článku Jedináček

Kamarádce se nedávno narodila třetí dcerka. Můžu říct, že jí obdivuji. Má je s odstupem pár let a většinu času tráví s holkama sama. Manžel totiž pracuje mimo domov. Se svým manželem si postupně opravili starší domek, vždy z půjček. Já mám jen jednu dceru, budou jí 3 roky. V duchu stále zvažuji zda po dalším dítku toužím nebo ne. Též z okolí čas od času slyším - kdy si pořídíte další? Nebo kdy bude mít dcerka bratříčka(či sestřičku)? Moje mamka argumentuje, že o jedno dítě je velký strach, pokud jsou dvě, tak to tak není...já zažívám strach opravdu asi nadměrný, dcerka měla jisté zdravotní potíže až se nakonec diagnostikovala praktická hluchota. Takže nyní máme starosti s budováním komunikace ve znacích a připravujeme se na možnost kochleární implantace. I já do budoucna přemýšlím, zda bychom zajistili to po čem děti touží, jakmile začnou chodit do školy, pokud bychom měli víc než jedno. Ráda bych zajistila, aby se mohly věnovat zálibám, abychom jeli každý rok na dovolenou - a nemuselo by to být v zahraničí. Takže váhám, manžel v tom má zatím jasno - další nyní rozhodně ne - zrekonstruovali jsme nyní byt ve starém domku, vzali jsme si na to půjčku, máme dojíždění s dcerkou na různá odborná vyšetření, která rozhodně jen tak neskončí. Takže mě už též docela štvou otázky na další dítě, v tom jsem s autorkou článku rozhodně zajedno. Je to každého věc. Já spokojené rodiny s více dětmi fakt obdivuji - nevím zda na to mám (nemyšleno jen finančně...).