Přidat názor k článku Jedináček

Martino, taky znám jeden takový případ, je to jedna moje kamarádka, tedy, bohuzel uz asi bývalá. Na rozpadu pratelstvi se prave projevilo to, o cem jsi psala: pres nepriznivou financni a bytovou situaci si poridili dve deti. Budiz, je to o prioritach, nekdo chce to, jiny ono, a ja podobne jako hodne pisatelu tady nevidim sebemensi duvod, aby kdokoli svoje priority nekomu ospravedlnoval. Nicméne, co mi zacalo vadit, byla prave ta samozrejmost, s jakou zacali prijimat pomoc. Kdykoli jsem ji navstivila, vzdycky jsem neco donesla (i treba jen blbost) - hracky detem, nekdy i obleceni, neco na zub... Ona mi kolikrat sotva uvarila caj. Nechodila jsem za ni samozrejme proto, abych se tam nazrala, ale casem jsem citila jistou disproporci. A hlavne takovy pocit, ze ona to proste tak bere - ze ja jsem ta "bohata", ktera nema deti, zatimco ona ten chudak s detma a bez penez, na ktereho vsichni musi brat ohledy. Projevuje se to v mnoha oblastech, o kterych bych tu mohla psat do vecera. Pritom druhe dite si poridili az tomu prvnimu byly tri - zase nekritizuji, ale myslim si, ze dnes byt na materske sest let v kuse je spis luxus, resp. kdybych mela tak malo penez, jak oni tvrdi, ze maji, snazila bych se vic. Jenze ono je tak pohodle brat ze stedrych rukou (statu, prarodicu, sourozencu, pratel...)!