Přidat názor k článku Jedináček

Všechno je to jen o rozhodnutí rodiny a jejím životním stylu. Někdo holt chce hodně dětí, jiný má jedno nebo dvě a preferuje jiné hodnoty. Netvrdím, že kdyby měl brácha jedno dítě, byl by šťastnější. Já bych tehdy dvě neuživila, rozvedla jsem se, výživné jsem nedostávala, a i když se dítko narodilo ještě za socialismu, nenašla jsem tehdy (ač mám VŠ) lepší práci než uklízečku. Plat odpovídal pracovnímu zařazení a já brala sociální podporu a obracela každou korunu. Rozumnou práci jsem sehnala až v době, kdy bylo dítku 10 let a když vidím náklady, které jsou na dítko na střední škole, tak bych posléze dvě neuživila ani omylem. Asi jsem divná, ale není mým cílem vychovat dítě, které se neuživí a bude nezaměstnané nebo na podpoře (což je MMCH bývalý manžel. Po pádu socialismu nakonec usoudil, že pracovat se nemusí a dodneška nepracuje a plácá se na sociálních dávkách. To jako má být vzor pro dítě?? Děkuju pěkně, nepotřebuju).

Brácha má dětí 6, jak jsem psala. pravda, v době, kdy si je pořizovali, měl solidní příjem a babičku, která pomáhala ze všech sil. Pak se ale s podnikáním dostal do konkursu a babička si dovolila v 85 letech umřít. Problémy má teď. Dvě děti, co jsou na podpoře v nezaměstnanosti, se moc pracovat nenaučily a spíš z domova ještě berou, ač by se měly postupně osamostatňovat. Švagrová je kryje a chrání, no přece nepůjdou pracovat do 40 km vzdáleného místa, kde by měly 14.000,- brutto. To berou pomalu jako diskriminaci a práce je pomalu sprosté slovo. Další dvě již mají své rodiny, v obou rodinách je po dvou dětech a ani jeden z nich nechce dětí víc, zvláště pak když vidí problémy u rodičů.

Nikomu neberu jeho entuziasmus a touhu mít hodně dětí. Ale neláká mne výchova nezaměstnaných parazitů. Asi jsem divná, ale od života chci víc než jen tancovat mezi plotnou, pračkou a žehličkou a neustále rovnat rozbroje typu "proč musím uklízet nádobí já, já to dělal včera". Třeba mne považujte za sobce, ale já ráda cestuju, poznávám jak vlastní republiku, tak zahraničí, ráda chodím do divadla, na výstavy apod., a škudlení třebas při jednom dítku mi v životě bohatě stačilo. Kdybych měla dětí víc, škudlila bych ještě dneska. Ne, děkuju, nechci.