Přidat názor k článku Jedináček

Krasny clanek, Mechacku.
Taky jsem jedinacek, manzel je z rodiny, kde je vic deti. Ted mame 2 deti. Neodsuzuji nikoho, kdo se z vaznych duvodu rozhodne jen pro jedno dite. Ale srovnavam. Asi jako kazdy. Nikdy nezapomenu na ten pocit, ze jsem sama, protoze v problematickem obdobi jsem nemela zadneho sourozence, kteremu bych se mohla sverit se svymi bolistkami (ruku na srdce, ani ta nejlepsi kamaradka neni vlastni krev). Jsem rada, ze si nase deti vyborne rozumi (vekovy rozdil 5 let), a spolu s nimi zazivam ten krasny pocit sounalezitosti, lasky a pratelstvi. Myslim si, ze po psychicke strance jsou mnohem silnejsi nez jsem byvala kdysi ja, prestoze ja mela vse a oni se musi delit a popr. si neco i vydobyt. Nejde o to, mit vse (materialni a kulturni statky), ale sdilet neco. Neco, co si odnesou do zivota a nikdo jim to nevezme.