Přidat názor k článku Jako v pohádce

Úplně si dovedu představit, jak to u vás probíhalo. Já sama jsem vdaná, mám 2 nádherné kluky, ale vždycky, když s manželem v poslední době řešíme nějaký problém nebo krizi, argumentuje tím, že já jsem supermatka, zajímají mě jen děti a on už ne. V podstatě od narození prvního syna má pocit, že je odsunutý na druhou kolej. Navíc nedávno z něj vylezlo, že jsem na něj ušila boudu, těhotenství jsem urychlila, protože on předpokládal, že ještě minimálně půl roku počkáme. Co na to říct? Přitom je z něj dobrý táta - pokud má zrovna čas. Co vlastně ti naši chlapi chtějí? Chtějí děti, ale za čas prostě zjistí, že je vlastně ani nechtěli nebo chtěli, ale až za čas, ... když jsme se brali, měla jsem pocit, že jsme ve zralém věku a připadal mi po všech stránkách jako chlap, který se dovede postarat. Dneska mám chvílema pocit, že mám doma třetí dítě, které ve svých pocitech ohrožení kope kolem sebe a vypouští z úst nesmysly, které hodně zraňují.
Dámám, které ještě věří na pohádku o krásném princi přeji, aby jim vydržela co nejdéle, protože realita je opravdu jiná (já sama jsem založením spíše pesimistická realistka, v podstatě jsem na prince nevěřila, ale teď si říkám, že by nebylo špatné, kdyby přece jen existoval ...)