Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

Tak mi to nedá, abych nepopsala svůj druhý porod. První byl fofr, SC akutně v narkóze. Ale ten druhý - SC dvojčátka naplánovaný ve spinálu, za přítomnosti manžela. Byla jsem předem poučena anestezioložkou ohledně analgezie, mohla jsem si vybrat... Řekli nám datum, kdy máme přijít, v kolik hodin dají klystýr a přípravu, v kolik půjdu na sál, v kolik budou děcka na světě... Jediná změna oproti plánu byla, že jsem od nervů dostala kontrakce v noci, tak jsme jeli ne v 7 h ráno, ale ve 3 ráno, dali mě tam do postele, ráno vzbudili na přípravu, přijel manžel, dali mne na sál, píchli spinál.. Manžel seděl u mé hlavy a postupně vyndavali děti, první - holčička, šla 5 minut poté, co doktoři začali řezat, pak 2 minuty za ní chlapeček. Takže v 8:07 se narodili... Manžel s nimi odešel cca 10 metrů, sice za dveře, na výhřevné lůžko, kde je JEN osušili, nikoliv koupali, zvážili, změřili, vyfotili.. Pak, když mě ještě doktoři čistili a šili, najednou přišel manžel, měl je oba v náručí, sednul si s nimi opět k mé hlavě, sestry zkusili, zda by Terezka nezkusila sát, ale mě bylo špatně, dítě na hrudi mi nedělalo dobře, tak si ji vzal zase manžel.
Pak jsem byla na JIP, asi 12 hodin, tam mi děti nosili na požádání, když jsem chtěla.
Já jsem ale špatná pacientka, pořád jsem otravovala, že už chci vstávat (nohy přišly k sobě asi za 3 hodiny a od té doby mne to na té JIP hrozně štvalo...) Odpoledne manžela za nou na JIP pustili (přes to, že na cedulích avizují zákaz návštěv na JIP, byla jsem tam sama tak asi zhodnotili, že no problem...), v tu dobu přinesli obě děti... Nádhera!
Pak jsem tam přečkala noc, dobře jsem spala, přes teda velké bolesti. Sestra pořád chodily ptát se, jestli něco nepotřebuji, jestli mám bolesti... Neuvěřitelně milé.
Druhý den jsem zase od rána otravovala, že chci na normální šestinedělí, při vizitě dr vyndal drény, kol. 11 h jsem to nemohla vydržet a donutila sestry, aby mne pustili do sprchy, za dětmi, atd. Tak mi to povolili, já pak chodila po chodbě s dětmi v nákupním vozíčku, a čekala, až se uvolní šestinedělí.
Ve 14 h jsme všichni přešli na šestinedělí, naštěstí byl zrovna volný nadstandard (wc a koupelna přímo v pokoji, nízká postel). A byli jsme všici ještě 3 dny, čtvrtý den po operaci jsem si vymůrovala, že chci domů. Všechny sestry, až na jednu výjimku, byly naprosto úchvatné, pečlivé, hodné. Snažily se mě naučit kojit dvojčátka najednou, když jsem se chtěla projít ven, na kafe, nä zahradu, ochotně mi děti pohlídaly. Měla jsem své babymonitory a přes to, že jsou zvyklé dávat dvojčata do jednoho vozíku (mají je tam místo postýlek), zapůjčili mi i druhý, aby nám Nannynka fungovala.
To, co popisuji, je z pražské FN U Apolináře. Děkuji tím za péči... Hlavně MUDr Kratochvílovi, který vedl operaci a staral se o mě i po porodu, a MUDr. Kouckému, který byl vždy milý, vtipný atd., u operace asistoval, a dobře.
Jinak k věci - své děti bych si od prvního pohledu poznala, jejich první křik je nezapomenutelný. I ty tvářičky, opravud jsem si jista, že by k záměně poté, kdy jsem s dětmi byla 1/2 hodiny po porodu, dojít nemohla.