Přidat názor k článku Jedináček

Také jsem řešila dilema jedno dítě nebo víc.Sama mám 3 sourozence,ale dětství nebylo úplně harmonické,rozvod,alkoholismus atd..V těch dobách sourozenci opora-drželi jsme při sobě.Nikdy jsem neměla 100% pocit,že jsem chtěné a milované dítě,museli jsme si lásku krást.
Později jsem se provdala,narodil se nám syn,bohužel po 4 měsících manžel tragicky zemřel.Zůstala jsem na všechno sama,bylo to dost těžké,ale překonali jsme to.
Nyní je synovi 5 let a já jsem moc ráda,že to tak je.Nerada vzpomínám na období dlouhého a těžkého porodu,kdy arogantní porodník měl stále dost času,dělal nemístné vtipy a nebýt jiného lékaře,který zasáhl a ukončil mé trápení císařským řezem,určitě bychom díky komplikacím nepřežili.
Po 4měs.nastalo další období,kruté,kdy týden po pohřbu manžela dostal syn oboustr.zánět stř.ucha.To mě stálo hodně sil,stres,nevyspání.na všechno jsem byla sama.Bohužel mám synovo dětství spojeno se stresem,smutkem.
proto ted,když mám po 3letech partnera a řešili jsme,jestli další dítě,jsem se zachovala asi sobecky,řekla jsem,že nechci.On to nechává na mě,je tolerantní,syna má moc rád,vlastní děti nemá.
Jsem možná srab,ale užívám si konečně klid,žádný noční pláč,stres a samota.Měla jsem kvůli tomu rozhodnutí výčitky,hodně lidí říká,jedináček je málo,s dalším partnerem byste měli mít svoje,chlap potřebuje potomka.Ale já se na to prostě necítím a tyhle řeči od lidí,co tohle neprožili nemám ráda.Vím,že je hodně mladých vdov,co mají podobný osud,budu moc ráda za jejich zkušenost.Ale já už prostě chci pohodu.V létě jedeme pod stan nebo s partnerem na víkend na motorce a je to konečně v klidu,žiju a nepřežívám.