Přidat názor k článku Jako v pohádce

Ahojky, příběh je to opravdu krásný a pohádkový, přeju aby pohádka neskončila a měla jen víc a víc stejně krásných pokračování.
Já sama jsem si taky prožila svoje. S bývalým manželem jsme se snažili o miminko pět let, teď mi došlo, že jsem se snažila jen já, on dělal všechno pro to, aby se to spíš nepovedlo. Třeba si na víkend, kdy jsem byla nadopovaná hormonama od doktorky a měla jediný úkol na víkend, pokusit se o mimi, pozval rodiče. Vzhledem k tomu, že jsme v té době bydleli v jedné veliké místnosti si jistě dokážete představit, jak se asi takové miminko dělá, když za skříní asistuje tchýně s tchánem. Jo, asi hodinu nás nechali o samotě, to byla hodina na to, abych se s manželem pohádala a z mimina nebylo nic. Nakonec udělal dluhy a když přišel vyhrožovat jeho věřitel, vyhodila jsem ho, ať si ho maminka dovychová. Sliboval mi, jak všechno splatí do roka a jestli by se tedy mohl vrátit. Věděla jsem, že nesplatí nic, a tak jsem na to kývla. Nakonec nás po půl roce čekání rozvedli. Já si mezitím našla přítele, který je pravým opakem bývalého manžela, snaží se doma všechno vylepšovat a miminko se nám povedlo na třetí pokus. Teď už máme půlroční dcerku, která nám dělá jen radost. Jo a největší bomba, s tím čekáním rok, hihi. V březnu jsem bývalého vyhodila a jemu se v únoru narodila dcera. Tak nevím, kdo čekal delší dobu. Protože ta jeho musela otěhotnět už někdy v květnu.
Takže teď prožívám teprve tu pravou pohádku, s naší Adélkou a jejím taťkou, který si ji užívá, jak nejvíc může a miluje ji. Jen ještě nedostal odvahu ji přebalovat, nějak se bojí asi bobečků ;-D