Přidat názor k článku K záměnám novorozenců v českých porodnicích

absolutně souhlasím. Mám také oba kluky císařem, oba jsem viděla asi 6 hodin po porodu nadopovaná a bolavá tak, že si setkání stěží pamatuju. (ten druhý mě utkvěl víc, protože byl tmavý, chlupatý a měl dlouhé černé vlasy - přímo háro, takže záměna nehrozila) Nosili mi je poctivě ke kojení a taky jsem nebyla schopná je mít u sebe jak přes den i v noci. I pocit euforie a lásky se dostavoval postupně, tak, jak ze mě vyprchávaly sajrajty proti bolesti a mozek začal zase pracovat. Nebyla jsem schopná se pohybovat, myslet natož se starat o děti. Manžel druhého syna viděl hned po porodu a dokonce ho nechali miminko i pochovat - poté,co dítě vzkřísili. Podolí se moc zlepšilo. Výčitky taky nemám. Měla bych je, kdybych doktory neposlechla ve všem co rozhodli a ohrozila tak své dva zdravé obříky. (4700 g a 4300 g.) Ani mě nenapadne si stěžovat - i když si uvědomuji, že mi chybí článek v řetězu - bezprostřední kontakt s čerstvě narozeným dítětem a ten pocit štěstí, co rodičky popisují. Nedalo se ale nic jiného dělat. Takže zaplať bůh doktorům.