Přidat názor k článku Jedináček

Ja tedy nejsem jedinacek, mam bratra, ale jsme od sebe sest let, a muzu rict, ze v podstate cely zivot se jako jedinacek citim. Proste uz tech sest je fakt hodne. Kdyz jsem byla mala, jeho zajimaly uplne jine hracky, veci, v puberte jsme byli kazdy uplne nekde jinde, rozumet jsme si zacali az kdyz jsem mela dvacitku za sebou a to si teda myslim, ze je fakt skoda.
Zajisteni jsme sice byli oba dva, nouze u nas nikdy nebyla jak o krouzky, tak o vzdelani, ale mne stejne vzdycky prislo lito, ze proste nemam zadnyho partaka.
Myslim si, ze bud me meli mit rodice driv, idealne tak po trech letech anebo po mne melo nasledovat jeste nejaky ditko.
Vymenila bych klidne vsechny ty krouzky, soukromy ucitele nemciny a angliny, tenisy apod. za nekoho, s kym bych si mohla od malicka hrat.
Zni to mozna hrozne, ale me prijde hroznejsi, ze na zacatku stala stejna touha mych rodicu doprat nam co nejvic :-I
S manzelem jsme si hned na zacatku ujasnili, ze to takhle nechceme. On pochazi ze ctyr deti relativne pekne po sobe a ja mu obcas hrozne zavidim, co si vsechno uzil se svyma brachama a segrama.
Jednoho prcka uz mame skoro dva roky doma a uz cekame dalsiho, podle me je rozpeti mezi detmi dva az tri roky proste nejlepsi.
Fakt bych nedopustila, aby moje dite melo stejnou zkusenost jako ja. A to nejsem ten opravdovej jedinacek.....