Přidat názor k článku Jedináček

Mám sestru, nikoho bližšího nemám (tím nemyslím, že už nežijí), dýchala bych za ní, její bolest je mou bolestí a když se náhodou trochu nepohodnem (většinou kvůli manželům, každá brání to své), tak mě to strašně mrzí a dlouho to netrvá. I naši manželé si z nás dělají srandu, že nejsme normální, přestože je mezi námi věkový rozdíl 2,5 let a jako malá jsem dostávala co proto :-), je prostě součástí mě samé.
Přála bych si toto i pro své děti, ikdyž mě to přijde až nemožné, je k tomu vychovat, to musí být něco víc. Je to jeden z mnoha důvodů, proč jsem chtěla dvě děti. Jedno je pro mne málo a tři už moc :-)Renata