Přidat názor k článku Jedináček

Mně je jedno, jak to kdo má doma.

Ale já jsem měla vždycky představu dvou dětí. Porodnice, porod, 1. tři roky u prvního byly hrozné, tak jsme s druhým dlouho čekali:o). Ale pořád jsem měla pocit, že nejsme jako rodina komplet, že nám ke klukovi chybí ještě holčička nebo brácha-kamarád. Po druhém porodu (skoro 7 let po prvním), jsem si hrozně oddechla, že to mám konečně za sebou a že už jsme úplná rodina. Kdyby syn neměl sourozence, celý život by mě to mrzelo, jsem ráda, že jsme to zvládli. I když druhé těhotenství a porod (v 7. měsíci), byl ještě mnohem horší než první.

Tři děti jsem nikdy nechtěla, to už mi přijde jako moc, takhle jsme 1 na jednoho a je to fajn:o).

Ale fakt je mi jedno, kolik kdo má dětí, je to osobní věc. Jen je mi líto dětí z početných rodin, které si děti pořídí, a nemají pak na základní potraviny (tím nemyslím nikoho tady z Rodiny, myslím opravdové sociální případy, jedna taková holka se mnou chodila do třídy a byla kvůli tomu i šikanovaná).

E.