Přidat názor k článku Jedináček

Chtěla bych se přidat k názorům jedináčků. Já jako jedináček vyrůstala, musím říct, že mnohokrát jsem to v koutku obrečela, že nemám sourozence, s kterým bych si mohla hrát, když jsou maminka a tatínek zaneprázdněni prací. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo rozhodnutí mých rodičů, mít pouze jedno dítě, ale rozhodnutí přírody, tak jsem to brala, tak jak to bylo. Nikdy nebudu vědět, jak bych se chovala, kdybych věděla, že moji rodiče už jiné dítě nechtějí, ale to taky záleží na dostatečném vysvětlení situace dítěti.
Někdo už tu psal, jak jsou jedináčkové fixovaní na rodinu, ano to přiznávám, já bych od svých rodičů neuděla pomalu ani krok. Je pravda, že co žiji s manželem (a dcerou), tak se mnohé změnilo a vychovává si mě pomalu k obrazu svému. Člověku prostě pomalu dochází, jak se vlastně chová, ale stejně si na to každý musí přijít sám.
Nakonec bych chtěla říct, že mám osmiměsíční holčičku a rozhodně ji nehodlám nechat jedináčkem! Nikoho ale v jeho rozhodnutí neodsuzuji, všichni nás k našim rozhodnutí něco vede a mě se prostě život jedináčka zas až tak moc nezamlouval.

Přeji všem pěkné rozhodování o počtu členů v rodině. Katka