Přidat názor k článku Jedináček

Ahoj,
no, tak nějak jsem to myslela. Evropská společnost během posledních století přešla od "extenzivního" plození dětí (tedy, vulgárně řečeno, budu jich mít, kolik Pánbůh dá, a budu doufat, že se alespoň některé dožije dospělosti - a pro jistotu se k nim nebudu nijak zvlášť citově vázat) k "intenzivní" populační politice (budu mít dětí méně, zato se jim budu věnovat, hýčkat je a vzdělávat a navážu s nimi úzký citový vztah už v dětství - to je "vynález" mateřské lásky, která začíná někdy v 18. století). V pozadí tohoto rozhodnutí stálo to, co můžeš nazvat "modernizací" - tedy proces, který vynesl západní společnost tam, kde dnes je. Na pozici pána světa. Protože jsme vzali svůj osud do svých rukou. Začali jsme více myslet sami na sebe a méně jsme se nechávali vláčet "přírodou" a okolnostmi. Začali jsme uvažovat o tom, co je smyslem našeho bytí tady na zemi, namísto toho, abysme jen přežívali ze dne na den. A protože se nám znelíbilo křesťanské učení, že jsme na zemi proto, abychom plnili Boží přikázání, rozhodli jsme se, že "existujeme, abychom byli šťastní" (jak jsem si se zájmem přečetla v jednom diskusním příspěvku). A tak jsme na tom svém štěstí začali pracovat. Začali jsme ukládat peníze do banky na horší časy, začali jsme ukládat kapitál vzdělání do svých potomků, místo abysme je nechali růst jak dříví v lese, a doufali jsme, že se nám to vrátí. Myslíme hlavně sami na sebe, na své pohodlí a na své city (pořizujeme si děti, abychom měli mít koho rádi, abychom si ještě jednou užili miminko a jeho mazlení), případně na svou budoucnost (děti jako důchodové připojištění).
Já sama samozřejmě žiju taky tak. Mám ráda výdobytky civilizace, mám ráda svého muže a svoje dvě děti, a zvažuji, jestli bych dalším potomkem těm dvěma starším neubrala víc, než bych jim dala. Tím spíš, že jsem byla ve třetím světě a vím, jaké důsledky má nekontrolovaná plodnost ve spojení s bídou a nevzdělaností.
Ale přece jen mi to nedá a musím se sama sebe ptát, jestli nás ta čím dál větší orientace na kvalitu (i na kvalitu potomků - budu mít jedno dítě, ale to nejlepší, jaké se vůbec dá za peníze a mateřskou lásku sehnat) není cesta do pekel. Protože v západní společnosti se obravdu často spíše než o "péči" jedná o "přežranost".
Sama nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Proto jsem si taky se zájmem přečetla celou tuhle diskusi a občas jsem ji svým rýpáním dál rozpohybovala - docela mě zajímalo, co si o tom myslí ostatní.
Snad jsem to napsala dost srozumitelně - mám tendenci přemýšlet rychleji než psát. Berte to tak, že se nechci do nikoho navážet, že jenom uvažuju nahlas.