Přidat názor k článku Jedináček

tak přesně tohle mi mluví z duše. taky mám tři děti (5, 3 a 8 měsíců) a vážně se zabývám představou, jestli nás je už dost...
děti jsou se mnou doma, tzn. nechodí do školky, jsme celý den spolu. k tomu ještě podnikám, pracuji doma, řídím část firmy. když jdeme po ulici - dost lidí se za náma otáčí - kočár a dva prcci po stranách - to se asi nevidí každý den :-). někteří to i okomentují, ale mnohdy vidím jen ty oči, které říkají "tak ta se asi zbláznila". já ale nechápu, proč by v ČR měli mít hodně dětí pouze romové nebo socky. každé dítě jsme chtěli a moc se na něj těšili. věnuji se jim, ale také jsou naučené trávit nějaký čas hrou, nepotřebovat mne. včetně nejmenšího. z vlastní zkušenosti vím, že mladší se velmi rychle (dovolím si říct - kosmickou rychlostí) učí od starších. chtějí se vyrovnat a proto umí většinu samostatných návyků mnohem dříve než to první (chození na nočník/záchod, držení lžíce, schopnost nakrmit se, držení tužky, obléci se, atd.) v tomto to má pak maminka lehčí. proto mamince, omlouvám se, ale nepamatuji si její jméno, která se rozhodla věnovat prvních sedm let prvnímu dítěti a pak se rozhodnout pro druhé, bych ráda napsala, že si možná neuvědomila, že by tím vychovala dva jedináčky. nicméně, respektuji rozhodnutí každého rodiče o rozdílu věku mezi sourozenci, případně mít pouze jedno dítě. Osobně si ale myslím, že je to pro to dítě škoda, že je to opravdu ani ne tak o dostatku všeho, ale spíše o tom, jak tento dostatek či nedostatek sdílet v rodině, ale to už tady taky někdo výše psal a já s tím beze zbytku souhlasím.