Přidat názor k článku Jedináček

No, o penězích to není, ale jen pro toho, kdo má "dostatek". (pro jednu rodinu je dostatek životní minimum, pro jinou nestačí ani 100 000 měsíčně) A o penězích to prostě je. Ani svým dvěma dětem nemůžu dát, co bych chtěla. A taky, jako autorka nemyslím značkové oblečení, každý rok dovolená na Tahiti nabo soukromou školu. Když byli miminka, též se mi zdálo, že o penězích to není, ale od té doby značně stouply náklady na všechno, co s dětmi souvisí (neb jsou již školáci a co toho třeba sní.....). A tak i když chodíme do práce oba, pořád se potácíme na hranici dluhů a nedluhů. A mě by se tak líbil třeba poloviční úvazek v práci.... Ale kdo by nás živil. Vůbec nemluvím o tom, že další dítě (a že jsme ho původněě i chtěli) by muselo viset v hamace u stropu. Byt není náš a navíc je malý. Na větší či vlastní - to leda tak vyhrát ve Sportce, což je značně neefektivní vydělávání peněz - při našem štěstí. A tak máme děti 2 a ne 3............ To ale neznamená, že já mohu kohokoli odsuzovat, že má jedno dítě, nebo 4 děti. To je každého zcela soukromá věc.
O nejapných řečech okolí bych též mohla vyprávět (děti až ve 30 - dvojčata). I dnes se mě ptají, kdy bude holčička. Jediná odpověď je - a kdy Ty budeš mít třetí dítě? Lidé vůbec takto neuvažují - dvojčata pro ně jsou 1 dítě, i když finančně je to minimálně dvojnásobek - dědit po sobě nemohou, apod... Myslím si, že dotazy na počet dětí v rodině přísluší jen nejbližším přátelům, resp. příbuzným a jiným lidem do toho prostě nic není...............