Přidat názor k článku Jedináček

Jsem jedináček. V dětství jsem to slovo nesnášela, protože mne to automaticky v očích ostatních cejchovalo jako rozmazlence a já musela neustále dokazovat, že jím nejsem. Na druhou stranu jsem se právě kvůli tomu naučila už jako malá být hodně samostatná. Sourozenci mi chyběli i přes velké množství kamarádů. Ale až teď ve čtyřiceti mi začíná docházet hlavní nevýhoda toho být jedináčkem. Rodiče zestárli a já bych jim chtěla vrátit aspoň část péče, kterou mi poskytli. A tady je ten hlavní problém. Jsem na to sama (teda se svou rodinou) a nemám se o tuto starost s kým podělit. Sourozenci se mohou o rodiče starat dohromady nebo se střídat, pro mne to začíná být už teď hodně náročné. Nejde o to nemít jedináčka, aby se o mne měl ve stáří kdo postarat (jsem přesvědčená, že to není absolutní povinností dětí), ale o to, aby tu nebyly samy, až to budou potřebovat.