Přidat názor k článku Jedináček

Heleno, že jedináčci se neumí dělit a jsou sobečtí, to je opravdu předsudek jako dělo a díky takovým předsudkům jsou ti jedináčci hendikepovaní. Opravdu si myslím, že jedináčkovství samo o sobě není nic strašnýho, horší je vyrovnávat se přesně s takovýma předsudkama okolí.
Stejně tak sourozenec není záruka toho, že se dítě nebude cítit samo, že budou držet v dospělosti při sobě, a tak dál... všechno je relativní.
Diskuze mi připadá postavená na hlavu, protože kdo chce mít jedináčka, bude mít jedináčka a nepotřebuje k tomu extra důvody a hlavně to nepotřebuje nikomu vysvětlovat, teda aspoň já ne. A není to o tom, jestli tenhle důvod, pro který to jedno dítě mám, ať už to jsou finance, nebo těžký porod, nebo nespolehlivý manžel, nebo prostě jenom to, že se mi do dalšího nechce, je pro ostatní přijatelný nebo ne. I kdybych měla sebehloupější důvod, já si s tím budu žít spokojeně a to je pro mě hlavní.
A že bych dceru o něco okrádala, ten pocit vážně nemám. Pokud budu mít ještě druhý dítě, tak proto, že to chci já, ale né proto, abych jí dělala sourozence. Takhle bych se znásilnit nechtěla, a kdyby se to přece jenom stalo, tak bysme ve finále byli nešťastní všichni, tomu teda věřím.
Takže pro jedináčka pádný důvod neexistuje, stejně tak pro více dětí. Je to o tom, jak se kdo cítí a co chce.
Ale nejvíc mě dokážou rozzlobit předsudky takovýho ražení, že jedináčci sou sobci.
Moje dcera za nama vždycky přijde, když má něco dobrýho, sama se chce dělit, protože jí to dělá radost, je společenská, dobrosrdečná a pokud ji někdo zařadí do škatulky rozmazlence a sobce, jenom proto, že nemá bráchu, tak to mě dokáže fakt vytočit.