Přidat názor k článku Jedináček

Myslím, že by se měl každý sám rozhodnout, kolik dětí chce a na kolik se cítí. Ať už k tomu má jakékoliv důvody.
Osobně ty důvody materiální moc neuznávám, ale každý jsme jiný a chápu, že někdo to vnímá jinak.
Sama jsem ze tří dětí, mám dvě starší sestry o 5 a 8 let. Nejstarší sestra už mne v podstatě "minula" - když mi bylo osm, jí už zajímali kluci, v 18 šla odešla studovat přes půl republiky a už tam usadila.. S prostřední sestrou jsme si docela rozumněly, ale 5-letý rozdíl už byl také dost, takže jsem nakonec část dětství měla skoro jako jedináček. V přepychu jsme nikdy nežili, já to spíš vnímala, že "z ruky do úst", to se ještě prohloubilo, když se v mých 12 rodiče rozvedli a otec bohužel příliš zájmu neměl (ani citově, natož materialisticky).. Ale nikdy jsem si nepřipadala kvůli tomu, že si nemůžu vše koupit méněcenná, angličtinu jsem se učila ve škole a teď mám myslím také dobré znalosti..
Přesto když jsem dostudovala a nastupovala do práce, představa mít hodně dětí mě vůbec nelákala.. Moje sestry měly už každá dvě, takže jsem dobře věděla o čem to je.. Nejraději bych měla jenom jedno dítě, ale jedináčka jsem nikdy nechtěla, tak jsem myslela max. 2. Pak jsem se ale seznámila s manželem a moje hormony začaly bláznit. Nejen, že jsem začala hrozně toužit po miminku (do té doby jsem to chtěla odkládat), ale hned po narození dcery, jsem věděla, že bych co nevidět chtěla další dítě a pak minimálně ještě jedno. Naše příjmy byly tehdá spíš lehce podprůměrné, ale vůbec jsem neměla strach, že bychom víc dětí neuživili. Syna se narodil přesně po dvou letech. Hormony se mi trochu uklidnily, s dalším dítětem jsem chtěla počkat déle než dva roky..ale ne zas více jak čtyři... Momentálně tedy čekáme třetí dítě, až se narodí, synovi budou 3 roky a 2 měsíce. Manžel touhu po velké rodině sdílí se mnou (on je pro změnu nejmladší ze 3 bratrů s věkovým rozdílem 7 a 8 let). Nechávám otevřenou otázku i čtvrtého dítěte - určitě bych se mu nebránila, ale nevím, jak se budu cítit fyzicky, přece jen je znát s každým rokem a každým dítětem větší únavu organismu. Ale pokud by bylo všechno v pořádku.. neřekla bych ne..
Lidé v mém okolí se hodně diví, že jsem chtěla třetí dítě, a že jsou tak málo od sebe.. Dokonce už jsem zaslechla i narážku na to, že využívám sociálního systému a nechce se mi dělat :-)) Já se zpět do práce opravdu neženu, ale ne kvůli tomu, že by se mi nechtělo dělat, ale raději se uskrovním a budu doma se věnovat dětem, které mi přinášejí velké uspokojení a radost, což mi budování kariéry nepřineslo..
Občas se lidí v okolí s jedním prckem také ptám, jestli plánují druhé dítě.. Ale ne proto, abych jim kázala o tom, že mají mít hodně dětí.. Jen tak, ze zájmu a zvědavosti :-) , jak to plánují u nich.. Je to přece každého věc... Argumentovat tím, že vymírá národ je hloupost, stejně tak, jako že je přelidněná planeta..