Přidat názor k článku Jedináček

smekám. Moc hezky se mi četly vaše články, umíte krásně vyjádřit přesně to, co i já cítím a z čeho mám obavy.Vaše příspěvky mě uklidnily.Já mám děti od sebe rok a 3/4. Když byl malý sám, chodili jsme 2krát týdně do dětského centra, zacvičit si do Sokola, plavat. Jako učitelka jsem přesně věděla, na co a k čemu je to dobré z hlediska vývojové psychologie, rozvoje jemné a hrubé motoriky(prostě diagnóza:-() a řešila jsem spoustu blbostí. Když je teď malé půl roku a zatím nikam moc nemůžeme (taťku máme věčně v práci),dost na jednu stranu řeším, že Jiříka o něco ochuzuju, že se mu nemůžu věnovat jako dřív. Na druhou stranu ale fakt cítím, že je to dobře-tolik ho nepozoruju, naučil se vyhrát si i sám a přišla jsem na to, spousta věcí u dětí přijde sama, aniž by je to člověk nějak zvlášť učil a lámal přes koleno. Mít 2 děti je pro mě oddych-prostě neřeším:-))A až Eliška trošku povyroste, už se těším,jak si všechno vynahradíme-začneme znovu chodit "mezi lidi" a užívat si společně. A když pozoruju Jiříka, jak se k Elišce přitulí, nechá se od ní tahat za vlasy a malá se chechtá, vím, že jsme udělali moc dobře, že je máme a hlavně -že se mají.Jednou, až budeme staří, na nás nebude Jiřík sám a to je pro něj, podle mého, dobře. Taky samozřejmě respektuji, že někdo chce mít pouze jedno dítě.Mně to ale takhle připadá hezčí.