Přidat názor k článku Jedináček

Omlouvám se předem za tento poněkud kontroverzní název příspěvku. Samozřejmě jsou různé důvody, proč se lidé rozhodnou mít jen jedno dítě, já sama uznávám pouze ty zdravotní, ale jak říkám, každého věc. Mámo dost staršího bratra, vyrůstala jsem tedy téměř jako jedináček, vždy jsem chtěla mít sourozence - vrstevníky, tak jsem si aspoň umínila, že sama budu mít nejméně čtyři děti. Zůstali jsme u tří, dvě těsně po sobě, třetí po 10 letech. Až teď, když už nemám rodiče, tak velice oceňuji ten dar, který mi dali moji rodiče - a sice že nejsem jedináček. moje maminka byla jedináček a celý život to své mamince v duchu vyčítala. Nikdy nevíte, jestli vaše dítě jednou bude mít partnera nebo své děti, ale sourozenci jim zůstanou. Troufám si tvrdit, jak už jsem napsala v úvodu, že mít jedno dítě je vůči tomuto dítěti sobecké. Nikdy jsme neměli nadbytek, mé děti viděly moře téměř v dospělosti, nikdy neměly značkové oblečení, ani nechodily do drahých kroužků, ale všechny by vám řekly, že mít sourozence to všechno stokrát vyváží. Já sama učím občanskou nauku a psychologii na střední škole a při první skupinové práci poznám na 95%, které dítě ve třídě je jedináček a kdo má sourozence. Některé dovednosti se člověk učí pouze v rodině, nebýt sobecký, spolupracovat s ostatními, mít velkou dávku empatie, to se jedináčci sami nenaučí, nemají totiž kde. Jedináčky vpodstatě lituji. O penězích to není, nejvíce dětí měli vždycky ti nejchudší a vždycky je uživili. Daniela