Přidat odpověď

Připadám si trochu jako princezna. Po přečtení článků jsem měla pocit, že jsem manžela vyhrála v nějaké loterii. Je to zvláštní, ale můj muž není nic z toho co jsem si přečetla. Je sice velmi pořádkumilovný, ale také si ten pořádek udržuje, vlastně neustále běhá za naší rok a půl starou
Anežkou a uklízí její věčný nepořádek. Vaří, někdy uklízí byt, a hraje si s dětmi.
Máme tři děti. 17, 8, a rok a půl. Udržet pořádek v bytě ač je velký jako klícka je z hola nemožné, protože sotva uklidím jeden konec, na druhém je nepořádek. Tak jsem to přestala řešit. Starším dětem doporučím, že by si měli v pokojíčku uklidit, a pokud to neudělají jejich věc. Skoro tam nechodím, a když něco nemohou najít mají smůlu já to nehledám. Po mrňousovi uklízím tak 2 krát denně, když je tatínek v práci. Když je doma, uklízí neúnavně každou hračku, kterou si Anežka vytáhla a už si sní nehraje. Větší úklid jako vysávání a utírání prachu dělám kdy je potřeba, i když je pravda, že manžel hodně pomáhá.
Nádobí jako talíře po dojedeném jídle si umývá každý sám. A velké nádobí myjeme s manželem průběžně podle toho kdo zrovna vaří.
No a žehlení? Téměř nežehlím. Jelikož mám děti sprominutím čuňátka, tak bych se užehlila. Takže jsem to vzdala. Žehlím jenom věci, které je potřeba vyžehlit, a to tehdy až se nakupí, takže jednou za čas.
Takže nám s manželem zbývá nejen spousta času pro děti, ale i pro nás dva.
Přeji všem kdo si ještě stále lámou hlavu stím jak stihnout domácnost a děti a manžela aby to brzy vyřešili. A hlavně, netrapte se tím, že nemáte naklizeno zrovna ve chvíli kdy vám přišla návštěva. Upřímně: ona vám uklízet nebude.