Přidat názor k článku Jedináček

S tímhle můžu jen souhlasit. Nikdo z nás neví, jak na tom bude za X let. Nemoc, úmrtí, kariérní postup či cokoliv jiného mohou přijít na každého. Mám jednu mladší sestru, lehce mentálně postiženou, takže mentální věkový rozdíl se mezi námi časem neustále zvětšoval. Přesto jsem moc ráda, že ji mám a obě jsme si vždycky přáli ještě brášku:-) Sestřenice je ze 7 dětí, další z pěti a další ze čtyř, v těchto rodinách bývalo vždycky veselo, a proto bych si přála mít děti 3.
Ve škole jsem učila dost jedináčků a na velké většině z nich je to poznat. Kamarád nikdy nenahradí sourozence. Respektuju přání rodičů mít jen jedno dítě, ale moc nechápu. Je zvláštní, jaká moc se přikládá financím. Nakonec si ale často uvědomíme, že naše největší zážitky s penězma zas až tak nesouvisely:-)
Mám teď dvouletého a dvouměsíčního skřítka. Ano, tomu staršímu se nemůžu věnovat tolik, jako kdyby byl sám. Myslím, že jeho vztah k bráškovi je mu větším obohacením než moje výhradní péče. Je krásné pozorovat, jak dvouleté dítě umí být něžné, ohleduplné, najednou i víc samostatné, zdá se mi, že najednou rozumí souvislostem v životě víc, jak jeho kamarádi, kteří sourozence zatím nemají.