Přidat názor k článku Jedináček

Abych to vysvětlila - předem upozorňuju, že si nechci stěžovat, jen konstatovat :o) - vyrůstala jsem v rodině, kde mne MUSELI brát, protože jsem JEJICH, ale o mne jako o člověka a osobnost se nezajímali a ani mi nerozuměli. Snad babička, i když to bylo až v dospělosti, jako dítě se o mne starala z lítosti, že jsem ten chudáček z rozvrácený rodiny, na kterýho otec kašle a matka svým způsobem taky. To se netýkalo MNE, ale nějaký situace, kdybych byla Jaruška Votýpková, měla by ten vztah stejnej. A díky tomu jsem na tyhle věci daleko citlivější. "Cizí" lidi totiž nemají žádný důvod pro mne něco dělat, společnost je nastavená tak, že rodina je pro většinu hlavní a nejdůležitější, protože jsou to "naši" lidi - a já si toho prostě daleko víc považuju, protože tam už je ten vztah o mně, ne o tom, co čí jsem, jestli mi rozumíš. Kdybych to nebyla já, ale Jaruška Votýpková, tak mi nakašlou - to, co pro tebe dělají přátelé dělají opravdu PRO TEBE jako pro osobu. V rodině to tak být nemusí a často ani není... "je to naše dcera, tak se na ní přece nevykašlem"... tam ta pomoc a podpora patří statutu, ne konkrétní osobě.