Přidat názor k článku Jedináček
Monty,
měla jsem podobné dětství jako ty – vychovala mě babička s dědou (od 3 týdnů), rodiče mě převzali v 6 letech. Ale neviděli ve mně nikdy dítě (a nikdy se nám nevěnovali, byli jsme jim šuma fuk). Od začátku se ke mně chovali jako k dospělému člověku a očekávali, že budu vzorná, skvělá, dospělá… Můj brácha ve škole propadal a ve 14 letech si ho vzala babička zpátky (a v posledním ročníku ZŠ měl náhle vyznamenání – zlepšil se o 2 - 3 stupně!!!, dostal se na střední školu, dovedla ho až k maturitě). Otec k tomu například prohlásil, že mu "neodpustí, že odešel z domova“…. Chtěla jsem ti ale napsat něco jiného. Mám dojem, že se na svého syna díváš jako na dospělého člověka. Pokud se z někoho stane fanatickej komouš nebo hajlující hovado, není to jenom jeho volba. Rodiče by měli přiznat svůj díl zodpovědnosti. Je to trochu paradoxní, ale v tomhle mi připomínáš moje rodiče. Jako bys nakládala na svýho kluka břemeno, který nemůže unést.
Předchozí