Přidat názor k článku Jedináček
Zuzano,
nejsi první, kdo mi to říká... vím, že to možná není tak úplně dobře, ale jinak to bohužel neumím. :o( Chovám se k němu jako k dospělýmu, nakládám na něj víc, než může unést; myslím ve smyslu samostatnosti, odpovědnosti...
Ono je zvláštní, jak lidi v dospělosti buďto naprosto kopírujou styl svých rodičů nebo se proti němu ostře vymezujou a fakt NIKDY nedělají to, co je na rodičích nejvíc štvalo. Budu ten druhý případ a dokonce si uvědomuju, že syn není stejná osobnost jako já a pro něj to nemusí být nutně to nejlepší - ale jak se máš překonat, že jo. Nemůžu dělat nic, co je mi tak strašně proti srsti, i když podvědomě cítím, že to není pro syna na 100% ideální. Nemůžu, nejde to. :o(
Předchozí