Přidat názor k článku Jedináček

Lu,

ale já nemluvím o „rodinných poutech“ ani o „blízkých lidech“. Mluvím o vztahu mámy k dítěti. To je prostě něco diametrálně odlišného. Já mám špatný (skoro neexistující) vztah k biologické mámě, tátu jsem brala jako někoho, s kým se dá pokecat, brácha je sympaťák, ale vyrůstali jsme spolu jen pár let, vlastně ho neznám. Nevlastní bráchy (táta měl nemanželské děti) jsem viděla jednou dvakrát v životě. Vztah s manželem máme celkem fajn, ale taky jsem ho již několikrát dokázala vyhodit (třeba v období poporodního blues).

Mateřský vztah je někde úplně jinde. Dítě je milováno, i když nemá žádné zásluhy. Dokonce i tehdy, když do tebe celé dny jen kope. To už jsem si stihla vyzkoušet :-(.