Cítím to podobně. Dětem se věnuji víc protože jsou malé, takže se o ně musí někdo postarat a vychovávat je. Manžel je velký, měl by být schopen se o sebe postarat sám a pochopit to. Ale on nechápe, že když se celý den nezastavím, nemám už energii se v devět večer věnovat jemu (nehledě na to, že bych ráda i nějaký čas pro sebe že!). Navíc já bych si ráda povídala a komunikovala a on je vykecaný za celý den zpráce a radši by úplně něco jiného :-). Takže věčné dohadování je na snadě. Nejsem schopná mu vysvětlit že když mi bude pomáhat, uklidí si po sobě své věci, vezme obě děti ven, nebo si s nimi bude hezky hrát (nedivočit, protože pak mi může puknout hlava) budu mít míň práce a starostí, budu spokojenější a pak bude spokojenější i on:-)!!
Předchozí