Přidat názor k článku Jedináček

když vidím ty moje dva jak jsou spolu šťastní(ne že by se vzápětí a něco nervali jak koně) je to jistě náročné,ale není to jako s jedním. nebudeš mít dva jedináčky ,ale dvě děti,které si spolu také vyhrají. moje jsou od sebe dva roky, říkám narovinu,že první rok(půl rok)byl opravdu tvrdý. ale záleží to podle mně hodně na temperamentu obou dětí i maminky a spostu dalších okolností,jako jestli máte babičky na hlídání či jen občasnou procházku s miminem a tak. my tedy jeli a jedeme bez babiček. malému je rok a je to pohoda. u dcerky jsem stále musela být a bavit ji,bavit se s ní.u těch dvou být stále nemusím, protože se kolikrát zabaví sami, a to platilo třeba i u 3 měs mimina.pak jsou tedy i chvíle že zase dvě ruce nestačí popřípadě jedna náruč.
teď chodí holka do školky a kdybis viděla jak je mladík šťastný když ji zase vidí...my zase uvažujeme o třetím prckovi,a taky už jde i o peníze, ale na druhou starnu si říkám,že by mohlo být doma ještě veseleji. rozhodně nevnímám že bych svou péči nějak dělila,nebo jednoho ochuzovala.spíše se učí, že zkrátka musí občas jede počkat a naopak vidím kolik se oba navzájem obohacují protože některé hry vymyslí jen děti (například na skřeky) a jedině v jejich podání to má tu pravou šťávu a dovedou se tomu řehtat hodinu (tu máš pak pro sebe, respektive nemusíš být nijak ve střehu)a podobných příkladů by se našlo asi víc....