Přidat názor k článku Máme se rádi, ale hádáme se kvůli výchově dětí!

Jejda, jejda, tak to jste vy? Snad se Vás moc nedotknu, když si dovolím napsat, že jsem měla z Vašich dřívějších příspěvků, zejména o uspávání dětí, tak trochu dojem, že snad máte recept na všechno. Nic ve zlém, držím Vám palce, ať manžel brzy změní názor a sleví ze svých představ o pořádku v rodinách s malými dětmi, když Vám k tomu ještě brzy přibude další mrňousek.
Je zajímavé, že i můj manžel, který nepracuje víc než dříve, mi po narození syna s uklízením a vařením pomáhá mnohem míň než dřív (asi je chudák víc unavený psychicky:-). Od narození ale syna denně koupe, nedávno převzal i večerní uspávání (čte si momentálně se synem, kterému jsou 2 roky, o tankách a o pásákách, případně o letadlech - je totiž nadšený modelář:-). Je navíc schopen mě plně zastoupit, pokud nejsem celý den doma, včetně vaření (pravda ale je, že neřeší praní a obvykle ani úklid). A naštěstí není ani jeden z nás pedant na pořádek.
Kromě rad, které tu už zazněly, bych Vám doporučila ještě najít si kamarádky s malým dítětem, které jsou na tom se stíháním ještě hůř než Vy (a společné návštěvy u kamarádů s klidným dítětem a načančaným bytem naopak možná dočasně omezit :-) (i když ono se to možná i u těch kamarádů časem vyvrbí:-) a přijít k nim na návštěvu i s manželem. (I když to s tím úplně nesouvisí, vybavuje se mi vzpomínka, jak mi po půl roce, kdy se mi od narození syna pořád doma vršily hromady nevyžehleného prádla, pomohla návštěva u kamarádky, kdy poté, co jsem si za přítomnosti našich manželů stěžovala, jak nestíhám žehlit, ona udiveně pronesla: "Ty žehlíš???" Situace byla odlišná v tom, že na žehlení předtím nebazíroval můj manžel, ale já sama. Manžel mě naopak už dříve ujišťoval, že jemu žehlit nemusím, aspoň tedy ne trička do dílny. Díky této kamarádce tedy už od té doby s výjimkou kapesníků nežehlím a nikomu to nevadí.)