Ještě mě napadá, že výměna rolí má z hlediska pochopení Vaší situace manželem jeden háček - pravděpodobně toho se synem on zvládne více než Vy (pokud jinak nemá s domácími pracemi problém). Aspoň v našem případě to tak je a můj manžel to naštěstí chápe. Prostě jemu dá syn více prostoru než mně - pokud nejsem doma, tak na manžela se prý syn tolik nevěší, nedožaduje se tolik jeho přítomnosti ve svém hracím koutku, nedomáhá se, aby s ním mohl být na záchodě (pravda, manžel na záchod nemusí tak často jako já:-). Prostě na tátu syn nikdy nebyl tolik fixovaný jako na mě.
Jinak při vaření mně osobně od té doby, co syn umí bezpečně stát (což v jeho případě bylo až někdy kolem roku), pomáhá, když ho postavím na židli (mám rohovou kuchyňskou linku) a "vaří" se mnou (momentálně si nejraději bliká tlačítky jednoho kuchyňského přístroje a hraje si přitom s autem na semafor - říká, kdy může a kdy nemůže jet; ale nechávám ho i naklepávat maso, ochutnávat ingredience apod. - ohromně se tím zabaví; a když ho to přestane bavit, obvykle si chvíli vydrží hrát sám). Při úklidu syna zas nechávám chvíli hrát s vysavačem (vysává sám sebe a jezdí na něm) a kyblík s vodou jsem donedávna dávala do dřezu, poté, co mi ho jednou syn vylil. Ale do 1 roku jeho věku jsem přes den neudělala skoro nic. Potom jsem naopak měla problém zvyknout si, že už můžu i se synem něco dělat:-)
Předchozí