Viděla bych to tak, že když je dítě zdravé a OK, že je potřeba, aby si postupně zvykalo i na to, že občas mají rodiče chvilku "jen pro sebe" - že si deset minut povídají u kafe, něco důležitého spolu musí čtvrt hodiny řešit nebo tak. A z druhé strany - když akutně vyvstane mezi manžely problém, neměl by žádný z nich od problému utíkat a skrývat se za "ted to řešit nebudeme, dítě musí to a to" - s tím, že ono "to a to" ve skutečnosti není až tak důležité a akutní.
Horší to je u dětí, které jsou postižené nebo je péče o ně z nějakého důvodu náročnější, jsou nemocnější než jiné děti - a péče o ně zabere mnohem víc času než o jiné děti. Tedy - uspokojení základních potřeb dítěte je časově náročnější. To pak obvyklá míra vzájemnosti mezi manželi jde do háje, je mín času i sil, a pak už záleží na těch dvou, jestli to ustojí.
Předchozí