Mně připadá jako klišé opakovat pořád dokola, že k drogám se dítě dostane když má špatný rodinný zázemí. Ono to tomu třeba taky přidá, ale podle mě jsou jedinci, kteří k tomu prostě tíhnou, asi je to už genetický předpoklad, a kteří ty drogy zkusí i když mají stabilní rodinu a nestrádají po žádné stránce.
Když jsem byla puberťák, měli jsme takovou partu, nevím jestli to mám nazývat drogama, ale hulili sme trávu a hašiš a to nemělo zkrátka důvod. A zatímco odborníci nebo rodiče by se snažili dopátrat kde máme problém, tak my sme žádný neměli, nás to zkrátka bavilo :o)
Ale nastává jiná situace, když už člověk fakt spadne do těch tvrdých drog, a musí se s tím něco dělat... neříkám, že těm lidem nepomůže krizový centrum, terapeut nebo něco takovýho, to jsou velice záslužný počiny a díky bohu za ně, ale hodit všechno na rodinu je zavádějící a zjednodušující.
Předchozí