Ještě jsem nerodila. Znám pouze porodní příběhy od svých kamarádek a známých. A bohužel se od porodu zakladatelky moc neliší. Navíc samozřejmě nešlo o porody nedonošeňátek, ale procedůry probíhaly dost podobně. Prostě porody v našich nemocnicích až na výjimky probíhají opravdu spíš jako operace, než jako přirozený intimní proces. Rodička musí vyplňovat formuláře, často u ní nemůže být v 2. době porodní její manžel, často se jí zakazuje hlučněji se projevovat, často je považována jen za nádobu, ze které je třeba dostat dítě, často je porod dítěte zbytečně urychlován, často je po porodu nesmyslně rušen její zasloužený spánek.
Svého porodu se nebojím, ale opravdu bych ho také jednou chtěla prožít jako rodička a ne jako pacientka. Ale je to spíš sen, který se mi pravděpodobně nesplní.
P.S. K tomu termínu porodu. Kamarádka měla IVF a tedy přesně věděla termín počení. Přes to jí byl TP počítán stále podle poslední MS... Na to fakt není co říct.
Předchozí