Přidat názor k článku Příště chci rodit jako rodička, ne jako pacientka

Nemohu pochopit, kde rodí ty maminky, co pak napíšou něco v tom smyslu, jak se dnes už maminkám v porodnicích vychází vstříc, jak se na ně bere ohled, jak je možné mít u porodu po celou dobu partnera, jak zdravotníci přihlížejí k přáním rodičky, je-li to jen trochu možné atd. Určitě někde takové porodnice musí být, jinak by to netvrdily(možná), ale já jsem to nezažila ani jednou.
To co píše Naďa je přesně to, co jsem pokaždé zažila a co je podle mě naprosto špatně. Také nemám odvahu rodit doma, ale naprosto chápu ty, které se pro to rozhodnou. Ta proměna ženy matky v nesvéprávného tvora, který má za úkol jen poslouchat a k tomu dítě co by rukojmí, vždyť kvůli němu to matka všechno snese a raději se nebouří, mě to vadí, mě to fakt vadí. Moje zkušenost, když seberete odvahu se postavit a trváte na svém, jste obtížná pacientka, které se to dá náležitě najevo. Stejně nakonec není po vašem, pokud nechcete zajít do extrému.
Jediná možnost, jak to trochu zmírnit, je co nejvíc si vědět rady sama, být hodně poučená a nespoléhat se moc třeba na pomoc s kojením. Jenže to jsem si mohla dovolit, až když jsem byla zkušená vícerodička, u prvorodičky je to těžké, teoretické znalosti leckdy nestačí, je třeba vědět, do čeho člověk jde a jaké potíže se mohou vyskytnout a jak je řešit. Teď mluvím spíš o takových těch běžných obtížích, ne o nějakých složitých zdravotních problémech, tam člověk stejně musí poslechnout lékaře, protože takové znalosti asi mít ani nemůže.
Ale ani jako zkušená vícerodička si nepomůžete, když vám dítě prostě odnesou s tím, že u nich se to tak dělá a hotovo. Miminko musí do tepla na novorozenecké a mámina náruč prostě nestačí a víc se se mnou o tom nebavili a dítě odnesli. Ani po čtvrté se mi nepodařilo uhájit si, abych byla na šestinedělí odvezena spolu s dítětem a nebylo ode mne odděleno.