Přidat názor k článku Drogy v rodině: kde se vzaly a co s tím?

Milado.. tohle si myslím taky (Bydleni je moje starost, stejne jako cely zivot moje starost, moje bydleni fakt neni starost mych rodicu. ) , a myslím že takových je nás málo... Např. rodiče mého manžela nám neustále "drží flek"... je mi z toho trapně, a každý o mě ví (naštěstí) že bych k nim bydlet nešla. Příde mi maximálně trapné (vyloženě trapné) když třeba 25letý člověk bydlí s maminkou a tatínkem.
Když mi bylo 20 a už jsem měla práci, rodiče na mě silně naléhali, abych si našla vlastní bydlení. Brácha, který studuje na VŠ, bydlí také sám (má pouze brigády). Není to tak, že je chudák student a musí bydlet u rodičů, dokud nedostuduje. Je to jen o nastavení zvyků (tedy zvyk osamostatnit se/ nechat děti osamostatnit se - to je možná pro některé rodiče těžké...) a o tom, že když se chce tak to jde - viz brácha studující a přesto bydlící samostatně...