Ester, souhlasím! Taky tak nějak citím, že je to hodně o osobním vnímání reality. ´:) Někoho zaskočí nepříjemný doktor (taky se mi to nelíbí!), jiný může s tím samým doktorem komunikovat a nakonec to není zas tak nepříjemný, někomu vadí teploměry... jiný je natolik vnitřně v pohodě, že se nad to povznese. Každý má ty hranice někde jinde, každý očekává od druhého něco jiného, někdo je náročnější více k druhým, jiný zase více k sobě. Někdo klystýr chce, jiný ne. Někdo je takový sluníčko, že ho nějáká nepříjemná sestra neodradí, někoho stejná sestra naštve, že ještě je z toho několik měsíců špatný... Samozřejmě, že všichni by měli být milí, že... todle nebo onohle. Máme svá práva. Ale svět je nakonec stejně takový, jak ho vidíme my:)
Předchozí