Přidat názor k článku Malý zázrak

Ano, vřele souhlasím s Marcelou. Do tří let jsou děti velmi úzce navázány na toho, s kým jsou nejvíce, ty citlivější i na více lidí. Občas něco řeknou a my tomu nevěnujeme pozornost a přitom by to mohlo být pro nás velmi poučné. Upřímně - já sama jsem se chystala na podobné téma napsat článek. Mám dcerku teď čtyřletou,a zhruba kolem těch dvou let jsem taky byla svědkem několika "zázraků". Holčička je hodně nedonošená (30 tt), ale rozhodně s ní o tom nikdo nemluvil. Jednou si tak sedí a najednou povídá : "Mami, já jsem se narodila, protože už jsem chtěla být s vámi. A ty jsi říkala: ještě tam buď!" Zírala jsem na ni jako na zjevení, protože mým nejvroucnějším přáním během porodu opravdu bylo - ještě tam buď. Druhé těhotenství jsem se jí chystala říct, až bude nějaké bříško patrné. Ovšem už v době, kdy jsem o tom věděla jen já s manželem a rozhodně jsme o tom před ní nemluvili, zase povídá: "Mami, my máme miminko." Já na to: "Jo, a kde?" Beze slova ukázala na moje ploché břicho. To, že celé těhotenství byla skálopevně přesvědčená, že to bude kluk a byl, to ani nemusím dodávat. Takovýchto podobných příhod mám ještě několik. Určitě jste si všimli se svými dětmi, že třeba myslíte na nějakou písničku (nebroukáte si ji!) a najednou ji dítě začne zpívat... No, našemu synkovi je rok a už se těším, až začne mluvit, co se zase dozvím!