Přidat názor k článku Nadané děti 1

Ono taky jde o to, nakolik jsou školy ochotné přijmout kvalifikované lidi. Učit jsem začala v devatenácti, učila jsem tři roky, první rok jsem si odbyla povinné pedagogicko-psychologické minimum, ty další dva studovala učitelství na UK. Pak jsem byla rok v ANglii, kde jsem úspěšně složila Proficiency. Vrátila jsem se nadšená, že budu učit angličtinu - a ejhle - nebyla jsem kvalifikovaná, takže mi nabídli 1650 hrubého. Přitom školu bych dodělávala, už o Advance (nižší zkouška než co jsem měla já) se říká že je těžší než státnice, měla jsem za sebou tři roky praxe (a že se mnou babice vymetly hned první rok třídy do kterých se samy bály chodit učit - a já v devatenácti zvládala třídu, kde se běžně zdrhalo z vyučování, kde kluci ukradli tátům peníze, koupili si a nabourali auto - mě nezdrhli ani z pozemků, kdy byli volně vypuštěný kolem školy) a anglicky jsem uměla asi tisíckrát líp než všechny ty ruštinářky, co byly lekci před dětmi. Když mi potom zahraniční firma nabídla asi dvanáct tisíc hrubého, moc dlouho jsem se nerozmýšlela... Mrzelo mě to, učial jsem ráda a bavilo mě to, ale.... měla jsem dost toho, že třeba koupě nové podprsenky pro mě znamená měsíce šetření. Holt mě jinde ocenili na skoro desetinásobek toho, co školství.

Jinak moje zkušenosti s učitelkama kolegyněma - fakt síla. Ředitelka a její nohsledkyně, které měly sladký život (téměř žádné dozory, mnohatisícové odměny, vybrané třídy na výuku) - a mě jako začínající daly čtyři předměty (z toho na dějepis nebyly až do ledna učebnice ani osnovy! a já si s tím měla poradit!), půlku úvazku ve třídě, kam se samy bály chodit, dozorů jsem měla tolik, že jsem se za celej den ani nevyčůrala - natož abych si mohla popíjet kafíčka.... jo, a odměny jsem dostala jednou... stopadesát korun.

A naše paní ředitelka? Na začátku roku třeba přikázala, že tomu a tomu žákovi máme psát hodně poznámek, protože ona mu chce dát nejmíň dvojku z chování, tak aby to měla podložené..... No comment.