Je to fakt moc milý a dobrý článek. I já patřila jako dítě k těm, které nesportovaly. Měla jsem bezlepkovou dietu, problémy se zažíváním a tak mě rodiče šetřili(byla jsem jejich "intelektuálka a umělkyně"). Dokud jsem byla malá, neměla jsem z váhou problémy. Zlom nastal po porodu, nebo spíš po odstavení dítěte. Od té doby se musím "hlídat". Maštěstí jsme se synem zkusili trochu aktivnější životní styl. Ve 30 jsme se s manželem naučili lyžovat, koupili nová kola, domů rotoped a občas si zacvičíme (hlavně cviky na páteř). Rozhodně nejsme sportovní rodiče, ale snažíme se a syna vedeme ke zdravějšímu životnímu stylu. Dělá velice dobře karate a teď se zbláznil do lezení. V létě prý s ním musíme jet do Alp na ferratové cesty:-) Trochu mám obavy, ale je lepší začít pozdě, než vůbec.
Jinak si nemyslím,že k holkám by měl být člověk šetrnější. Vychovat správného chlapa není také jednoduché:-)Dcera má větší výhodu- nastupuje do už rozjetého vlaku. Od mala s námi jezdí na kole, letos zkusí lyže, doma se mnou cvičí, v bazénu je jako doma. Bere zkrátka jako normálku, že se něco "dělá."
Předchozí