Přidat názor k článku Jako v pohádce

Taky jsem si něčím podobným prošla.Zjistila jsem své těhotenství asi týden po tom co mi přítel dal najevo že si půjde dál svou cestou a se mnou jaksi nepočítá.První tři měsíce jsem si fakt užila-nejdřív jsem si těhotenství vymyslela, pak to nebylo jeho, pak se mě snažil vmanévrovat na potrat metodou cukru a biče, poté přišlo vyjednávání aby alespoň nebyl v rodném listě... No a dnes už jsem s "náhradním"otcem tři a půl roku, z toho rok a půl jako manželé, manžel malého adoptoval a v současné době jsem v pátém měsíci. Jen tak mimochodem- ačkoliv bylo mimi plánované tak se taky žádné super ovace nekonaly. Jak jsem byla ujištěna od kamarádek- většina chlapů si na to musí zvyknout a dokud se to nenarodí tak se zatím "nic" neděje :-))))
PS: a k té adopci- nemám v úmyslu malému tajit že má někde biootce, navíc žijeme na malé vesnici kde se nějaká "dobrá" duše vždycky najde, takže s tím nedělám žádné tajnosti. A také nás od toho neříct to malému důrazně varovala sociální pracovnice která malého zastupovala u soudu. Prý je nejhorší když se to děcka dozví až v pubertě.
Snad jsem samotné mamky trochu povzbudila. Přeji všem krásný den.