Ahoj, já jsem taky musela mozek vypnout, abych porodila. Poslíčky jsem měla už od neděle a stále nic, tak ve čtvrtek brzo ráno jsem se rozhodla, že půjdu jinou cestou ... v pátek dopoledne byl syn na světě. Je to právě rok. Porod byl pro mě nejkrásnější zážitek na světě ... připojuji autentický text, který jsem poslala ve ČT ráno své nejlepší kamarádce.
Ahoj, tak myslim, ze uz jsem prisla na to, proc stale nerodim. Myslim moc mozekem, porad okoli informuji (nic ve zlem, ale nejmin 4 lidi denne mi volaji/pisi, jak na tom jsem (uplne by jsi mi stacila ty a mama), jenze muj porod se nejak stal vic veci verejnou nez veci moji a Fabianovou - tak monitoruji, hodnotim, podavam prubezne zpravy, ze jsem na toho chudaka Fabiana vubec nemyslela (nebyl cas) nebo myslela, jako by se ho to netykalo, a on by proste potreboval, abych myslela hlavne na nej a
s nim, nebo tedy abych spis uz konecne nemyslela vubec a nechala ho prijit na svet, jak chce on. Misto na mozek se preorientuji na spodek :-) Tedy... vypinam si mobil, zaviram se doma s Fabianem... budeme spolu si v klidu cekat az se mu bude chtit a nebudeme nic resit, jestli jo nebo ne, proc a tak. Kdyz budes mit o me strach, tak zavolej, prosim, manželovi. Neboj, urcite ti dam vedet jako prvni, az porodim a vsechno ti za cerstva povim, ale doslo mi to ted ve ctyri rano, tak te nechci plasit smskami, proste vypinam a uvidime, jak to pomuze. Uz se totiz zcela opravnene bojim toho, ze kdyz budu dlouho prenaset, tak mi to pichnou a to nechci. Pa a mysli na me. Pouziju proste stejnou metodu, jako kdyz jsem chtela byt tehotna, jak jsem na to prestala myslet, tak to bylo... do ty doby nic :-)
Předchozí