Přidat názor k článku Nevychovanec? Aspík!

Ahoj Amy,
dlouho jsem se sem nedívala, tak odpovídám až teď. O dobré psycholožce vím v Brně, tak nevím, jestli by Ti to pomohlo. Když tak mně napiš na mail.
To s tím odmítáním tělesného kontaktu pro aspíky platit nemusí, pro Vítka to zrovna neplatí. Já mám skoro všechny informace ze stránek APLA, je toho docela hodně, možná Ti něco uniklo - kdybys chtěla, můžu Ti to (nebo komukoli jinému) poslat mailem, abys to nemusela proklikávat.
Ivano, s tou silou a nervama je to problém, poslední dobou s tím mám taky potíže :-(. Jediné, o čem vím, že pomáhá, je dost hloupé jako "rada" - on se člověk podle toho dost dobře nemůže zařídit, když prostě chce, to musí nějak přijít zevtř. Já jsem toho teď jasným důkazem - vím, že to funguje, ale je mně to houby platný, prostě to nejde :-(. O co jde?
Přišla jsem na to (nepochybuju o tom, že jsem tím objevila Ameriku, asi je to jedna z věcí, na který si musí každej přijít sám), že vtip je v tom dítě přijmout takový, jaký je. Ne mít s ním trpělivost, ne držet se a neřvát na něho - ale brát ho, opravdu ho přijímat i s těma všema problémama, který má, případně působí. A ono je to pak rázem věechno snazší. Nejenom že když to bereš, tak Ti to pak tolik nevadí, ale ono se to díky tomu vlastně může začít měnit! Někdy - když se to povede - mně to připadá úplně jako zázrak. Jenže na to potřebuješ být v pohodě sama se sebou a to já teď nejsu a nedokážu to a štve mě to a chci a stejně to nejde... Podle mé zkušenosti to platí i na jiné potíže, na bolest, na všechno, co se člověku nelíbí - přijmout to dovnitř do sebe, doslova to přivítat... a dějou se věci! Tak kdyby to někomu k něčemu bylo...

Ahoj

Jiřka