Vzhledem k tomu, že jsem zároveň v roli zaměstnavatele, vím celkem důvěrně, jak cenný je pro firmu dobrý, spolehlivý a loajální zaměstnanec, jak špatně se shání a kolik stojí (času i peněz) zacvičeného zaměstnance nahradit. Takového zaměstnance, jako je tvůj muž, si patrně zaměstnavatel vychovával roky a část chodu firmy stojí na něm. Nemusí hned dávat výpověď. Může si se šéfem narovinu promluvit. Mě taky zajímá víc chod mojí firmy než rodinny zaměstnanců, ale když za mnou přijde některý z nich (obzvláště ten "cenný"), nezbývá mi nic jiného, než vzít jeho námitky v potaz a pokusit se najít alespoň částečný kompromis. Nebo by se nám taky mohlo stát, že dobrý, spolehlivý a loajální zaměstnanec za čas takovým vůbec nebude :(.
Pokud ale budeme považovat za normu, že chlap, který si v práci pokusí vyjednat podmínky pro to, aby měl víc času na rodinu, je k výsměchu, tak tu budeme my ženské věčně "plakat", že mají tátové málo času na děti a my (ženy) nemáme šance najít příležitosti v pracovním uplatnění a jsme "diskriminované". No.
Předchozí