Přidat názor k článku Snad nemáme děti jen proto, abychom dostávali příspěvky

Renato, buďte za to ráda, že máte kde bydlet a máte práci. Ne každý to má. Já to měla trochu složitější. Když byl dceři měsíc, odešel manžel od rodiny. Řekl mi, že si nepředstavoval, že rodina dá tolik práce. No jo, bylo třeba chodit do práce, vydělávat peníze, doma uklidit, uvařit a dostavět dům. Nepochopil, že dítě není vyfukovací a v noci se prostě budí na přebalení a krmení a že občas vyžaduje pozornost i ve dne, že se pořád jen nesměje, ale občas si i zazlobí. Zůstala jsem sama s dítětem a po uplynutí mateřské - což bylo v té době v 1 roce dítěte - taky naprosto bez prostředků, protože otec dítěte se rozhodl, že nebude platit výživné. Dítěti ještě nebyl rok, do jeslí ho nevzali a nabídli mi, že můžu jít do práce a dítě dát do dětského domova. Bohužel za podmínek, kdy se ho vzdám a dítě se do rodiny už nikdy nevrátí. To jsem neudělala. Práci jsem neměla (teda měla, ale před porodem jsem dojížděla denně 65 km tam a večer zpět, což se s dítětem dělat nedalo). Takže jsem se snažila přežít, na zahrádce byli králíci, slepice, záhony se zeleninou, snažila jsem se přivydělat nějakou tu korunu, abychom přežili. Oblečení na dítě jsem dostala od známých. Až ve 2,5 letech dítěte šlo dítko do jeslové třídy a já sehnala práci uklízečky. Postupně se sice všechno zlepšovalo, ale stále jsem v situaci, kdy ze svého platu neužívím dítě na vysoké škole a domek (zděděný po rodičích, zabili se mi při havárce, když mi bylo 14 let) postupně doděláváme až dneska. Taky jsem měla dítě z lásky, ale bohužel bych víc než jedno dítě uživit nedokázala.