Petro, díky za uznání.
Dneska už to dcera chápe. Byly doby, kdy jsem musela hodně tvrdě počítat, oblečení bylo od známých nebo z bazaru, dřina kolem zahrádky a zvířectva (jen co práce dalo nasečení a usušení sena na zimu), jen abychom nemusely nic koupit, peníze byly tak na elektřinu a to nejnutnější, co se koupit muselo. Hotovou pohromou pro mně bylo, když nám třeba praskla přívodní vododovní trubka. Vodáci ji na ulici zatáhli a my byli týden bez vody. Vykopání a instalace nového přívodu mne tenkrát stála celý měsíční plat, jinak jsme se mohly koupat tak leda v rybníku.
Dcera si chodila vydělávat už ve 12 letech, já jí mohla dávat jen symbolické kapesné. Dneska studuje na VŠ a musí si na živobytí vydělat sama, já na to prostě nemám zdroje. I když to není růžové, fakt je, že jsou i lidi, co jsou na tom ještě hůř než my.
Předchozí